Maximálně povedený experiment

Hodnocení: 90 %
Divadlo - glosa | MF DNES 1/10/2009

Pražský festival Struny podzimu má v podtitulu kromě jazzu, klasiky a tradice také slovo experiment. Tím byla úterní premiéra představení Černé na bílém v režii dua SKUTR. Autorem inscenace je německý skladatel Heiner Goebbels a šlo o druhé nastudování tohoto díla za třináct let, co existuje. Už i to svědčí o nelehké látce.

SKUTR však vzali partituru jako výzvu a přetavili ji ve fascinujícím scénickém provedení, zaostřili na každého člena orchestru a jejich party se tak staly hravou a zároveň dramatickou výpovědí, poctou spisovateli Heineru Müllerovi. Na scéně v podzemním kinosále Veletržního paláce postavil scénograf Jan Polívka zeď z kartonových krabic, které hudebníci/herci otvírali, vytahovali z nich nástroje, pinkali o ně míčky, a stavěli do nich rekvizity.

Kromě nástrojů orchestru zazněly i ozvučené badmintonové pálky, zpívala čajová konvice nad plynovým hořákem zapáleným přímo na pódiu, do rytmu i mimo něj poskakovaly kostky vržené na poklop cimbálu a houslistka Anna Fliegerová hrála na japonský nástroj koto.

V závěru představení ji vystřídala automatická kladka, která drnkala „sama“, jakoby shůry. V té chvíli dokonce hudebníci opustili sál a dialog s kotem vedli z předsálí. Do jejich promluv se ozývalo škrabavé psaní Heinera Müllera i čtení úryvků jeho díla. A dirigent Peter Vrábel v momentech, kdy nedirigoval, hrál na basovou kytaru. Diváci seděli na schodech na polštářích a s pusou dokořán sledovali to divadlo.

Sám Goebbels totiž označuje svá díla za divadelní. Ostatně pohyb mezi žánry je Goebbelsovi i duu SKUTR společný. Černé na bílém se zopakuje maximálně dvakrát do konce roku. Jeho výjimečnost nespočívá jen v tom, jak velkým je experimentem. Jde hlavně o bravurní útok na lidské smysly, který vyvažuje hudební složku, scénické čtení, divadlo a vztahy mezi nimi.

Autor: KLÁRA KUBÍČKOVÁ

 

< Schwarz auf Weiss 9+10/11

KOUPIT VSTUPENKY