Komorní orchestr BERG
Home
switch to English

E-zpravodaj

Downloads

Facebook

Jan Dušek : Chalomot jehudi’im / Židovské sny

Premiéra: Jeruzalémská synagoga, 16. října 2008

Skladba Chalomot jehudi'im (Židovské sny) má sedm dílů, stejně jako menora, sedmiramenný židovský svícen. Chtěl jsem vyjádřit smutek nad osudovými momenty v lidském životě: Láska – ztráta milované osoby, přežití – smrt, válka – mír, naděje – beznaděj… Klarinet a violoncello představují naději a smrt a vytvářejí tak kontrapunkt sólovému sopránu - člověku. Inspirací mi byly také básně u nás téměř neznámého izraelského básníka Jehudy Amichaie.

 

1. Představení zvané Budoucnost

Lidé, které už nikdy neuvidím,
se mnou sedí a jedí.

Malý kluk ve své posteli sní,
že bude potápěčem nebo kosmonautem.

Všichni jsou učesáni stejným hřebenem
a stejným směrem. Mrtví zpívají Haleluja
ústy plnými prachu.

Dny se schovávají uprostřed laskavé noci.
V rádiu říká hlasatelka zpráv
sladkým a měkkým hlasem,
co si muži jeden druhému dělají ve válce.

Veliké představení zvané Budoucnost
začíná.

 

2. Vzpomínka na lásku: Představa

Říkali jsme:
Neumím si představit
jak budeme žít jeden bez druhého.

Od té doby žijeme uprostřed této představy
den za dnem, vzdáleni jeden od druhého
daleko od domu
v němž jsme říkali ta slova.

Každé zavření dveří, každé otevření okna,
jako operace v narkóze, bez bolesti.

Bolesti přijdou později.

 

3. Hladina vody

Hladina vody mi připomněla
tvou tvář z doby,
kdy jsme ještě věděli, co se děje.

Naposledy jsem tě viděl
přijímat, co je ti souzeno, jako bys přijímala květiny:
s úsměvem a poklonou.
Pak – ten závěs.

Ještě teď se mi chvěje a řinčí krev
jako okenní tabulka, když ulicí projede těžký vůz.
Myšlenky mě svazují
podobné lanu utahujícímu těžký náklad.
Snad mi trochu pomůžou
unést zbytek mého života.

 

4. Déšť na bitevním poli

Déšť padá na tváře mých přátel;
na tváře mých živých přátel –
zakrývají si hlavy dekou,
na tváře mých mrtvých přátel –
ti už se nezakrývají.

 

5. Intermezzo

 

6. Doprovoď mě

Doprovoď mě na letiště.
Neletím, nejdu, neodcházím,
ale doprovoď mě k bílému letadlu
mlhami olivovníků.

Říkej slova, která ve shonu hodiny odletu
promění roční období.

Ruce pak přijdou
k plačícím očím
jako ke žlabu
jen pít a pít.

 

7. Jeruzalém

Na střeše starého města
se v posledním denním světle rozzářilo prádlo:
prostěradlo protivnice,
ručník protivníka,
do kterého si utírá pot z čela.

Na obloze starého města
papírový drak.
Na konci provázku –
chlapec,
kterého jsem neviděl
kvůli zdi.

Vyvěsili jsme vlajky a prapory,
vyvěsili vlajky a prapory.
Abychom si mysleli, že jsou šťastní.
Aby si mysleli, že jsme šťastní.

 

upozornění: posloucháte živou nahrávku z premiéry

<< zpět na seznam soutěžních skladeb << o autorovi